Moje cesta 1975–2026
Tahle časová osa není seznam procesorů ani výpis verzí softwaru. Je to moje osobní cesta od magnetofonového pásku, prvních pokusů s elektronikou a analogového satelitního obrazu přes osmibity, Amigu, video, hudbu, internet, podnikání a programování až k distributed computingu, vlastním aplikacím a dnešnímu propojenému vývojovému ekosystému.
Zvuk, elektronika a potřeba vědět, jak věci fungují
Technika pro mě nezačala počítačem. Nejdřív byl zvuk, mechanika, elektřina a zvědavost.
Začátek osobní osy
Narodil jsem se v Československu. Tahle stránka začíná právě tady, protože pozdější technické projekty nevznikly ve vakuu — navazují na dlouhou potřebu věci rozebírat, chápat a znovu skládat po svém.
Sonet B-3 a první experimenty se zvukem
U magnetofonu Sonet B-3 jsem zkoušel, co udělá páska při obráceném pohybu, změně rychlosti a dalších jednoduchých zásazích. Tehdy jsem samozřejmě nepoužíval pojmy jako time-stretch, reverse nebo modulace — prostě mě zajímalo, proč stejný zvuk najednou zní úplně jinak.
Gramofon a samostudium
Měl jsem vlastní gramofon a zároveň jsem hodně četl. Jakmile jsem uměl číst a psát, přitahovala mě fyzika, přírodopis, matematika, zeměpis a historie. Nešlo mi jen o školní látku; zajímalo mě, co je za ní.
První zesilovače a domácí elektronika
Začal jsem stavět jednoduché zesilovače, hledat různé zdroje signálu a zkoušet součástky, které byly po ruce. Elektronika pro mě nebyla hotový výrobek, ale stavebnice. Tenhle vztah k technice mi zůstal.
První kontakt s počítači
Přes kamarády a okolí jsem se dostal ke Commodoru 64 a Atari 800XL. Počítač najednou spojoval několik věcí, které mě už bavily zvlášť: logiku, obraz, zvuk a možnost něco vytvářet.
Od analogového satelitu a kazeťáku k systému, na kterém se dalo opravdu tvořit
Na začátku devadesátých let se mi současně propojily počítače, hudba a obraz. Nebyl to jeden koníček — spíš několik technických světů, které se postupně začaly slévat dohromady.
Didaktik Gama ’87, 80 kB a kazetové úložiště
O Vánocích 1987 jsem dostal svůj první vlastní počítač: černý Didaktik Gama ’87 s 80 kB RAM a magnetofonem.
RAMTOP nad 32768 mohla chyba stránkování po přepnutí paměťové banky přepsat část kódu a systém zhroutit. Technický popis modelů 87/88 ↗ · Spectrumpedia ↗Kdo to nezažil, těžko se vysvětluje, že součástí práce s počítačem bylo i poslouchání pískání z kazety a někdy velmi praktická práce se šroubovákem při nastavování hlavy.
Černý ZX Spectrum 128K +2A
Kvůli omezením Didaktiku Gama ’87 jsem na přelomu let 1989 a 1990 přešel na černý ZX Spectrum 128K +2A s vestavěným datacorderem a zvukovým čipem AY. Můj kus byl pořízen už mimo Tuzex. Programování a zvuk se začaly potkávat v jednom stroji.
Analogový satelit, Astra a vlastní archiv videoklipů
Už kolem roku 1990 jsem měl doma vlastní analogový satelitní příjem. V mém okolí to rozhodně nebyla běžná věc. Začínal jsem na tehdejší Astře 1A; po vypuštění Astry 1B v roce 1991 se nabídka na pozici 19,2°E dál rozšířila. Hudební televize pro mě znamenaly úplně nový zdroj obrazu i zvuku: sledoval jsem MTV a MCM a po jejím startu v roce 1993 také VIVA. Videoklipy jsem cíleně lovil z vysílání a budoval si vlastní archiv.
Nejdřív jsem je nahrával na mono videorekordér GoldStar dovezený z Německa. Nebyla žádná videotéka na internetu ani tlačítko „přehrát znovu“. Když jsem chtěl konkrétní klip, musel jsem ho zachytit ve chvíli, kdy ho stanice skutečně odvysílala.
Politologie, historie a mezinárodní právo
Začal jsem se mnohem systematičtěji zajímat o politologii, historii a mezinárodní právo — mimo jiné pod dojmem války v Perském zálivu a rychle se měnícího světa po roce 1989.
Amiga 600
Po osmibitech přišla Amiga 600. Diskety, Workbench, grafika a zvuk znamenaly obrovský skok. Začal jsem dělat trackerovou hudbu a postupně jsem zjišťoval, že počítač pro mě není jen herní zařízení, ale univerzální nástroj.
Stereo video, domácí kino a klipy jako zdroj samplů
Mono GoldStar jsem později nahradil stereo Panasonicem s editačními funkcemi — přesný model si po letech nejsem jistý, v paměti mi zůstává něco jako NV-650. Později jsem přikoupil ještě stereo Mitsubishi a doma používal sestavu Aiwa s Pro Logic. Z pouhého sledování hudební televize se tak postupně stalo malé domácí audio-video pracoviště.
Archiv videoklipů nebyl jen sbírka na koukání. Zvuk z televize a videa jsem používal také jako materiál pro samply na Amize. Pro mě se tím spojily dvě dříve oddělené věci: hudební televize dodávala zdrojový materiál a Amiga z něj umožnila dělat něco vlastního.
Vojenská služba a Sensible Soccer na rotě
Absolvoval jsem základní vojenskou službu. Počítače a Amiga ze života nezmizely ani tam — na rotě jsme pořádali turnaje v Sensible Soccer. Vedle všeho, co k vojně patřilo, tak zůstala i tahle mnohem příjemnější vzpomínka: parta lidí, Amiga a zápasy, které dokázaly být důležitější než kdejaké skutečné ligové kolo.
Po návratu jsem pokračoval v rozšiřování amigovské sestavy, úložišť a mechanik.
První „velký“ disk a CD-ROM
Na A600 jsem provozoval i tehdy velký IDE/PATA disk a později CD-ROM. Z paměti jsem dlouho spojoval 10GB disk za zhruba 10 000 Kč s příliš raným rokem; dobové údaje ukazují, že desetigigabajtové IDE disky patří spíš ke konci 90. let. Proto tu nechávám období záměrně širší.
Amiga 1200 Tower, první PC, vypalování a drahý internet
Několik let jsem nežil v režimu „Amiga nebo PC“. Měl jsem oba světy vedle sebe a každý dělal něco jiného lépe.
Amiga 1200 v Infinitiv Toweru II
Přešel jsem na Amigu 1200, kterou jsem postupně dostal do Infinitiv Toweru II. Sestava se rozrostla o 68040 na 40 MHz, 32 MB Fast RAM, FastATA a velké disky. Na A1200 jsem začínal s AmigaOS 3.1 a později jsem koupil AmigaOS 3.5.
FastATA + MakeCD: Amiga jako vypalovací centrum
Na Amize jsem používal FastATA a MakeCD. Pálil jsem hudební CD pro věž a Discman i datové disky. Vypalovačka stála přibližně deset tisíc korun, stejně jako některé tehdejší velké disky. Když dnes selže zápis, soubor smažu a zkusím to znovu. Tehdy buffer underrun znamenal další lesklý podšálek za peníze.
První PC vedle Amigy
PC jsem začal používat přibližně od roku 1998. Jedním z prvních výraznějších strojů bylo starší Pentium III 500 MHz. Disková kapacita se v něm později měnila a rostla, takže nechci spojovat pozdější 160–250GB disky přímo s rokem pořízení stroje. Operační systémy šly postupně přes Windows 98, Windows Millennium a Windows XP; paralelně jsem používal i Windows XP Media Center.
Čtyři ISDN linky v jednom životě
Doma jsem měl dvě ISDN linky a ve firmě další dvě. Na Amize i na firemním PC jsem tak řešil internet v době, kdy připojení nebylo samozřejmá celodenní služba za jeden paušál. Fungovalo to — a také se to umělo velmi přesvědčivě objevit na telefonním účtu.
Duron, Athlon XP a GeForce 4 MX
PC se postupně stalo hlavním herním a pracovním strojem. Přes Duron jsem se dostal k Athlonu XP; grafiku si pamatuju jako GeForce 4 MX se 64 MB. Ve firmě běžel další Athlon s velkým diskem a vlastním ISDN připojením.
SETI@home a distributed computing
Zapojil jsem se do SETI@home. Myšlenka, že domácí počítač může ve volném čase dělat malou část skutečného vědeckého výpočtu, mě chytla a už mě nepustila. O mnoho let později z toho vyrostla mnohem hlubší práce kolem BOINC a vlastních nástrojů.
Konec první amigovské etapy
Amiga 1200 Tower zůstala aktivní přibližně do roku 2005. PC už mezitím převzalo většinu každodenní práce, ale Amiga nebyla jednorázová nostalgická epizoda — používal jsem ji déle než dekádu od prvního vstupu do amigovského světa.
Kapacita, programování a návrat výpočtů jako koníčku i nástroje
PC se stalo dominantní platformou, ale můj způsob používání se moc nezměnil: rozšiřovat, ladit, měřit a stavět vlastní nástroje.
2× 320 GB PATA
Do herního a pracovního PC jsem pořídil dvojici 320GB disků, ještě na širokých PATA kabelech. Najednou šlo doma držet stovky gigabajtů hudby, videa, her a pracovních dat — kapacitu, která by mi v době Didaktiku připadala absurdní.
2× 1,5 TB SATA
Přišel přechod na SATA a dvojice 1,5TB disků. V osobní historii úložišť to byl moment, kdy se z „velkého disku“ definitivně stal terabajtový prostor.
C#, C++ a Python
Programování se postupně posouvalo od jednotlivých utilit a experimentů k systematičtějším nástrojům. Vedle C/C++ jsem používal C# a stále víc Python, který se později stal jedním z hlavních jazyků mého desktopového ekosystému.
Výkonnější sestavy, GPU a BOINC
Prošel jsem několika výkonnými AMD sestavami — od FX-6100 přes osmijádrovou řadu FX až po FX-8350 — a kombinoval je s výkonnými Radeony. Výkon už pro mě nebyl jen o hrách; stále větší část dostávaly výpočty, experimenty a dlouhodobé úlohy.
Czech National Team
Oficiálně jsem vstoupil do Czech National Teamu. Distributed computing, který začal SETI@home v roce 2001, tím dostal týmový rozměr a dlouhodobější kontinuitu.
Od ladění systému k vlastnímu softwarovému ekosystému
Čím dál méně mě bavilo přizpůsobovat se cizím workflow. Raději jsem si napsal nástroj přesně pro problém, který jsem řešil.
Web, Windows nástroje a první systematičtější AI experimenty
Provozoval jsem vlastní web, publikoval technické a analytické materiály a dál si stavěl pomocné nástroje pro Windows. Zároveň mě začaly víc zajímat algoritmy označované jako AI — tehdy ještě bez dnešní generativní vrstvy.
Opteron server a velké lokální úložiště
Serverová sestava s AMD Opteronem, desítkami terabajtů disků a postupně výkonnějšími GPU posunula domácí infrastrukturu směrem k tomu, co dnes beru jako vlastní výpočetní laboratoř.
Ryzen a další skok ve výkonu
Ryzen 7 1800X, 64 GB RAM a kombinace výkonných GPU už umožňovaly dělat doma věci, které dřív patřily na pracovní stanice nebo servery.
Amiga 500 se vrací do sbírky
Po letech jsem si pořídil Amigu 500. Nešlo ještě o plný návrat k aktivnímu používání, spíš o znovunavázání na platformu, která mě formovala.
Propojený lokální ekosystém, AI jako nástroj a návrat ke kořenům
V posledních letech se jednotlivé zájmy — software, databáze, audio, hardware, distributed computing, výzkum a web — začaly spojovat do jednoho systému.
Architektura vlastního digitálního ekosystému
Začal jsem jednotlivé utility a projekty více sjednocovat: společné principy, lokální data, vlastní GUI frameworky, dokumentace, zálohy a nástroje, které spolu mohou spolupracovat bez nutnosti cloudu.
Ryzen, RTX 3090 a AI v každodenním workflow
Výkonné Ryzen sestavy, desítky terabajtů lokálního úložiště a RTX 3090 mi umožnily posunout práci s audiem, analýzou a AI. Generativní AI jsem nezačal chápat jako náhradu vlastní práce, ale jako další nástroj — podobně jako kdysi assembler, tracker, databázi nebo FFmpeg.
Návrat k Amize — tentokrát s PiStormem
Amiga 500 z roku 2020 prošla servisem a recapem a dostala PiStorm. S AmigaOS 3.2 a ROM 3.2.3 se tak uzavřel zvláštní kruh: ke stroji z dětství jsem se vrátil s technologií, která propojuje původní Amigu s dnešním hardwarem.
Serverový cluster a BOINC jako vlastní vývojové téma
Distributed computing už pro mě nebyl jen o odevzdávání výpočetního času. Začal jsem aktivně rozvíjet vlastní nástroje kolem BOINC, benchmarkingu, správy klientů a experimentálních workflow.
BazookaWEB a konsolidace projektů
Software, BOINC/DCBench, databázové projekty, audio/MIDI nástroje, hry, webové publikace a vlastní vývojové utility dnes tvoří provázané portfolio. BazookaWEB je jeho veřejná vrstva — místo, kde dávám dohromady nejen hotové programy, ale i historii, články, hudbu a věci, které mě dlouhodobě zajímají.
Linie, které se mi pořád vracejí
Co z toho pro mě plyne
Technologie se za těch padesát let změnila téměř k nepoznání. Změnil se výkon, kapacita, cena i způsob, jakým se k informacím dostáváme. Můj základní přístup ale zůstal podobný: když mě něco zajímá, chci vědět, jak to funguje; když mi nástroj nestačí, zkusím ho upravit nebo vytvořit vlastní; a když se objeví nová technologie, nejvíc mě zajímá, co s ní jde skutečně udělat.
A ano — při pohledu zpět pořád pobaví, že cesta k dnešnímu lokálnímu clusteru a desítkám terabajtů vedla přes kazeťák a šroubovák, analogový satelit, VHS kazety plné videoklipů, drahé CD-R a čtyři ISDN linky, které uměly dát o své existenci vědět i účetně.
Dobový technický kontext
Osa je především osobní vzpomínka. Tyto odkazy používám jen tam, kde pomáhají zasadit hardware do správné doby a neplést vzpomínku s přesným datem uvedení.
