Baz00k@
Čtení / Prameny / Charta OSN
Primární pramen · mezinárodní právo

Charta Organizace spojených národů — plné znění

Rozsah a čas čtení6 746 slovsouvisle: běžně ≈ 34 min · pomalu ≈ 52 minstudijně: běžně 44–51 min · pomalu 68–78 min
Místní čtenářská kopie. Text je převzat z webu OSN pro pohodlné čtení v rámci tohoto webu. Pro citaci a právní práci použijte oficiální znění OSN. English version.

Preambule

MY, LIDI SPOJENÝCH NÁRODŮ, ODHODLÁNI

zachránit budoucí generace před metlou války, která dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné utrpení, a

znovu potvrdit víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osoby, v rovná práva mužů a žen a národů velkých i malých a

stanovit podmínky, za nichž lze zachovat spravedlnost a dodržování závazků vyplývajících ze smluv a jiných zdrojů mezinárodního práva, a

podporovat společenský pokrok a lepší životní úroveň ve větší svobodě,

A PRO TYTO ÚČELY

praktikovat toleranci a žít spolu v míru jako dobří sousedé a

sjednotit naše síly k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a

zajistit přijetím zásad a zavedením metod, aby ozbrojená síla nebyla použita jinak než ve společném zájmu, a

využívat mezinárodní mechanismy k podpoře hospodářského a sociálního pokroku všech národů,

ROZHODLI JSME SE SPOJIT NAŠE ÚSILÍ K DOSAŽENÍ TĚCHTO CÍLŮ.

Naše vlády se tedy prostřednictvím zástupců shromážděných ve městě San Franciscu, kteří prokázali své plné moci, jež byly shledány v dobré a řádné formě, dohodly na této Chartě Spojených národů a tímto zřizují mezinárodní organizaci, která bude nazývána Spojené národy.

Kapitola I: Účely a zásady

Článek 1

Účely Organizace spojených národů jsou:

  1. Udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tímto účelem: přijímat účinná kolektivní opatření k předcházení a odstraňování hrozeb pro mír a k potlačování agresivních činů nebo jiného narušení míru a dosáhnout mírovými prostředky a v souladu se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva řešení nebo urovnání mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k narušení míru;
  2. Rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na respektování zásady rovných práv a sebeurčení národů a přijímat další vhodná opatření k posílení všeobecného míru;
  3. Dosáhnout mezinárodní spolupráce při řešení mezinárodních problémů hospodářské, sociální, kulturní nebo humanitární povahy a při podpoře a povzbuzování respektu k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství; a
  4. Být centrem pro harmonizaci akcí národů při dosahování těchto společných cílů.

Článek 2

Organizace a její členové při sledování cílů uvedených v článku 1 jednají v souladu s následujícími zásadami.

  1. Organizace je založena na principu svrchované rovnosti všech svých členů.
  2. Všichni členové, aby jim byla zajištěna práva a výhody plynoucí z členství, budou v dobré víře plnit závazky, které převzali v souladu s touto Chartou.
  3. Všichni členové řeší své mezinárodní spory mírovými prostředky takovým způsobem, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost.
  4. Všichni členové se ve svých mezinárodních vztazích zdrží hrozby silou nebo jejího použití proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu nebo jakýmkoli jiným způsobem, který je neslučitelný s cíli Organizace spojených národů.
  5. Všichni členové poskytnou Organizaci spojených národů veškerou pomoc při jakékoli akci, kterou podnikne v souladu s touto Chartou, a zdrží se poskytování pomoci kterémukoli státu, proti kterému Organizace spojených národů podniká preventivní nebo donucovací opatření.
  6. Organizace zajistí, aby státy, které nejsou členy Organizace spojených národů, jednaly v souladu s těmito Zásadami, pokud to bude nezbytné pro udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.
  7. Nic v této Chartě neopravňuje Organizaci spojených národů k zasahování do záležitostí, které v podstatě spadají do vnitřní jurisdikce kteréhokoli státu, ani nezavazuje členské státy, aby takové záležitosti předložily k řešení podle této Charty; tato zásada však nebrání použití donucovacích opatření podle kapitoly VII.

Kapitola II: Členství

Článek 3

Původními členy Organizace spojených národů jsou státy, které se zúčastnily Konference Organizace spojených národů o mezinárodní organizaci v San Franciscu nebo které předtím podepsaly Deklaraci Organizace spojených národů ze dne 1. ledna 1942, podepíší tuto Chartu a ratifikují ji v souladu s článkem 110.

Článek 4

  1. Členství v Organizaci spojených národů je otevřeno všem ostatním mírumilovným státům, které přijmou závazky obsažené v této Chartě a podle úsudku Organizace jsou schopny a ochotny tyto závazky plnit.
  2. Přijetí kteréhokoli takového státu za člena Organizace spojených národů bude provedeno rozhodnutím Valného shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.

Článek 5

Člen Organizace spojených národů, proti němuž Rada bezpečnosti přijala preventivní nebo donucovací opatření, může být Valným shromážděním na doporučení Rady bezpečnosti pozastaven výkon členských práv a výsad. Rada bezpečnosti může výkon těchto práv a výsad obnovit.

Článek 6

Člen Organizace spojených národů, který soustavně porušuje zásady obsažené v této Chartě, může být na doporučení Rady bezpečnosti z Organizace vyloučen Valným shromážděním.

Kapitola III: Orgány

Článek 7

  1. Jako hlavní orgány Organizace spojených národů jsou zřízeny: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada, Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr a Sekretariát.
  2. Takové pomocné orgány, které se ukážou jako nezbytné, mohou být zřízeny v souladu s touto Chartou.

Článek 8

Organizace spojených národů nestanoví žádná omezení týkající se oprávnění mužů a žen účastnit se v jakékoli funkci a za rovnoprávných podmínek zasedání jejích hlavních a pomocných orgánů.

Kapitola IV: Valné shromáždění

SLOŽENÍ

Článek 9

  1. Valné shromáždění se skládá ze všech členů Organizace spojených národů.
  2. Každý člen nesmí mít ve valném shromáždění více než pět zástupců.

FUNKCE A PRAVOMOCÍ

Článek 10

Valné shromáždění může projednávat jakékoli otázky nebo záležitosti spadající do působnosti této Charty nebo týkající se pravomocí a funkcí orgánů stanovených touto Chartou a s výjimkou případů stanovených v článku 12 může činit doporučení členům Organizace spojených národů nebo Radě bezpečnosti, nebo oběma, k jakýmkoli takovým otázkám nebo záležitostem.

Článek 11

  1. Valné shromáždění může projednávat obecné zásady spolupráce při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, včetně zásad upravujících odzbrojení a regulaci zbrojení, a může činit doporučení týkající se těchto zásad členům nebo Radě bezpečnosti, nebo oběma.
  2. Valné shromáždění může projednávat jakékoli otázky týkající se udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, které mu předloží kterýkoli člen Organizace spojených národů, Rada bezpečnosti nebo stát, který není členem Organizace spojených národů v souladu s článkem 35 odstavcem 2, a s výjimkou případů stanovených v článku 12 může činit doporučení týkající se jakýchkoli takových otázek dotčenému státu nebo státům nebo Radě bezpečnosti, nebo oběma. Jakákoli taková otázka, v níž je nutné jednat, bude předložena Valným shromážděním Radě bezpečnosti buď před projednáním, nebo po něm.
  3. Valné shromáždění může upozornit Radu bezpečnosti na situace, které by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost.
  4. Pravomoci Valného shromáždění stanovené v tomto článku neomezují obecnou působnost článku 10.

Článek 12

  1. Dokud Rada bezpečnosti vykonává v souvislosti s jakýmkoli sporem nebo situací funkce, které jí jsou svěřeny touto Chartou, Valné shromáždění nevydává žádná doporučení týkající se tohoto sporu nebo situace, pokud o to Rada bezpečnosti nepožádá.
  2. Generální tajemník se souhlasem Rady bezpečnosti oznámí Valnému shromáždění na každém zasedání veškeré záležitosti týkající se udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, kterými se Rada bezpečnosti zabývá, a obdobně oznámí Valnému shromáždění, nebo členům Organizace spojených národů, pokud Valné shromáždění nezasedá, ihned poté, co Rada bezpečnosti přestane tyto záležitosti projednávat.

Článek 13

  1. Valné shromáždění zahajuje studie a vydává doporučení za účelem:
    1. podpora mezinárodní spolupráce v politické oblasti a podpora postupného rozvoje mezinárodního práva a jeho kodifikace;
    2. podpora mezinárodní spolupráce v hospodářské, sociální, kulturní, vzdělávací a zdravotní oblasti a pomoc při realizaci lidských práv a základních svobod pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství.
  2. Další odpovědnosti, funkce a pravomoci Valného shromáždění týkající se záležitostí uvedených v odstavci 1 písm. b) výše jsou stanoveny v kapitolách IX a X.

Článek 14

S výhradou ustanovení článku 12 může Valné shromáždění doporučit opatření k mírovému řešení jakékoli situace, bez ohledu na její původ, kterou považuje za pravděpodobně poškozující obecný blahobyt nebo přátelské vztahy mezi národy, včetně situací vyplývajících z porušení ustanovení této Charty stanovujících cíle a zásady Organizace spojených národů.

Článek 15

  1. Valné shromáždění přijímá a projednává výroční a zvláštní zprávy Rady bezpečnosti; tyto zprávy obsahují popis opatření, o kterých Rada bezpečnosti rozhodla nebo která přijala k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.
  2. Valné shromáždění přijímá a projednává zprávy od ostatních orgánů Organizace spojených národů.

Článek 16

Valné shromáždění vykonává v souvislosti s mezinárodním opatrovnickým systémem takové funkce, které jsou mu svěřeny podle kapitol XII a XIII, včetně schvalování opatrovnických dohod pro oblasti, které nejsou označeny za strategické.

Článek 17

  1. Valné shromáždění projednává a schvaluje rozpočet Organizace.
  2. Výdaje Organizace nesou Členové, jak je rozdělí Valné shromáždění.
  3. Valné shromáždění projedná a schválí veškerá finanční a rozpočtová ujednání se specializovanými organizacemi uvedenými v článku 57 a přezkoumá správní rozpočty těchto specializovaných organizací s cílem vydat doporučení dotčeným organizacím.

HLASOVÁNÍ

Článek 18

  1. Každý člen valného shromáždění má jeden hlas.
  2. Rozhodnutí Valného shromáždění o důležitých otázkách se přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících členů. Mezi tyto otázky patří: doporučení týkající se udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, volba nestálých členů Rady bezpečnosti, volba členů Hospodářské a sociální rady, volba členů Poručenské rady v souladu s odstavcem 1 písm. c) článku 86, přijímání nových členů do Organizace spojených národů, pozastavení práv a výsad členství, vyloučení členů, otázky týkající se fungování poručenského systému a rozpočtové otázky.
  3. Rozhodnutí o dalších otázkách, včetně stanovení dalších kategorií otázek, o nichž se rozhoduje dvoutřetinovou většinou, se přijímají většinou přítomných a hlasujících členů.

Článek 19

Člen Organizace spojených národů, který je v prodlení s úhradou svých finančních příspěvků Organizaci, nemá ve Valném shromáždění hlasovací právo, pokud výše jeho nedoplatků se rovná nebo přesahuje výši příspěvků, které má zaplatit za předchozí dva celé roky. Valné shromáždění však může takovému členovi povolit hlasování, pokud je přesvědčeno, že neplacení je způsobeno okolnostmi, které člen nemůže ovlivnit.

POSTUP

Článek 20

Valné shromáždění se schází na pravidelných výročních zasedáních a na takových mimořádných zasedáních, která si vyžádají okolnosti. Mimořádná zasedání svolává generální tajemník na žádost Rady bezpečnosti nebo většiny členů Organizace spojených národů.

Článek 21

Valné shromáždění si přijme svůj jednací řád. Pro každé zasedání si zvolí svého předsedu.

Článek 22

Valné shromáždění může zřídit takové pomocné orgány, které považuje za nezbytné pro výkon svých funkcí.

Kapitola V: Rada bezpečnosti

SLOŽENÍ

Článek 23

  1. Rada bezpečnosti se skládá z patnácti členů Organizace spojených národů. Čínská republika, Francie, Svaz sovětských socialistických republik, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké jsou stálými členy Rady bezpečnosti. Valné shromáždění zvolí deset dalších členů Organizace spojených národů za nestálé členy Rady bezpečnosti, přičemž se věnuje zvláštní pozornost v první řadě příspěvku členů Organizace spojených národů k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a k ​​dalším cílům Organizace, jakož i spravedlivému zeměpisnému rozložení.
  2. Nestálí členové Rady bezpečnosti jsou voleni na funkční období dvou let. V první volbě nestálých členů po zvýšení počtu členů Rady bezpečnosti z jedenácti na patnáct budou dva ze čtyř dalších členů zvoleni na funkční období jednoho roku. Odcházející člen nemůže být okamžitě znovu zvolen.
  3. Každý člen Rady bezpečnosti má jednoho zástupce.

FUNKCE A PRAVOMOCÍ

Článek 24

  1. Aby byla zajištěna rychlá a účinná akce Organizace spojených národů, její členové svěřují Radě bezpečnosti primární odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a souhlasí s tím, že při plnění svých povinností vyplývajících z této odpovědnosti jedná Rada bezpečnosti jejich jménem.
  2. Při plnění těchto úkolů jedná Rada bezpečnosti v souladu s cíli a zásadami Organizace spojených národů. Zvláštní pravomoci udělené Radě bezpečnosti k plnění těchto úkolů jsou stanoveny v kapitolách VI, VII, VIII a XII.
  3. Rada bezpečnosti předkládá Valnému shromáždění k projednání výroční a v případě potřeby i zvláštní zprávy.

Článek 25

Členové Organizace spojených národů souhlasí s tím, že budou přijímat a provádět rozhodnutí Rady bezpečnosti v souladu s touto Chartou.

Článek 26

Aby se podpořilo nastolení a udržení mezinárodního míru a bezpečnosti s co nejmenším využitím světových lidských a hospodářských zdrojů na zbrojení, je Rada bezpečnosti pověřena vypracováním, s pomocí Výboru vojenských štábů uvedeného v článku 47, plánů na vytvoření systému regulace zbrojení, které budou předloženy členům Organizace spojených národů.

HLASOVÁNÍ

Článek 27

  1. Každý člen Rady bezpečnosti má jeden hlas.
  2. Rozhodnutí Rady bezpečnosti o procedurálních záležitostech se přijímají hlasováním devíti členů.
  3. Rozhodnutí Rady bezpečnosti o všech ostatních záležitostech se činí kladným hlasováním devíti členů, včetně souhlasných hlasů stálých členů; za předpokladu, že při rozhodnutích podle kapitoly VI a podle odstavce 3 článku 52 se strana sporu zdrží hlasování.

POSTUP

Článek 28

  1. Rada bezpečnosti bude organizována tak, aby mohla fungovat nepřetržitě. Každý člen Rady bezpečnosti bude za tímto účelem neustále zastoupen v sídle Organizace.
  2. Rada bezpečnosti bude pořádat pravidelná zasedání, na nichž může být každý z jejích členů, pokud si to přeje, zastoupen členem vlády nebo jiným speciálně určeným zástupcem.
  3. Rada bezpečnosti může konat zasedání i mimo sídlo Organizace, která podle jejího úsudku nejlépe usnadní její práci.

Článek 29

Rada bezpečnosti může zřídit takové pomocné orgány, jaké považuje za nezbytné pro výkon svých funkcí.

Článek 30

Rada bezpečnosti přijme svůj vlastní jednací řád, včetně způsobu volby svého předsedy.

Článek 31

Každý člen Organizace spojených národů, který není členem Rady bezpečnosti, se může bez hlasovacího práva účastnit projednávání jakékoli otázky předložené Radě bezpečnosti, kdykoli Rada bezpečnosti usoudí, že jsou zájmy tohoto člena obzvláště dotčeny.

Článek 32

Každý člen Organizace spojených národů, který není členem Rady bezpečnosti, nebo kterýkoli stát, který není členem Organizace spojených národů, je-li stranou sporu projednávaného Radou bezpečnosti, bude přizván k účasti na diskusi týkající se sporu bez práva hlasování. Rada bezpečnosti stanoví podmínky, které považuje za spravedlivé pro účast státu, který není členem Organizace spojených národů.

Kapitola VI: Mírové urovnávání sporů

Článek 33

  1. Strany jakéhokoli sporu, jehož pokračování by mohlo ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, budou v první řadě hledat řešení jednáním, šetřením, mediací, smírčím řízením, arbitráží, soudním urovnáním, uchýlením se k regionálním agenturám nebo ujednáním nebo jinými mírovými prostředky dle vlastní volby.
  2. Rada bezpečnosti, pokud to považuje za nutné, vyzve strany, aby svůj spor urovnaly takovými prostředky.

Článek 34

Rada bezpečnosti může vyšetřovat jakýkoli spor nebo jakoukoli situaci, která by mohla vést k mezinárodním třenicím nebo vyvolat spor, aby určila, zda pokračování sporu nebo situace pravděpodobně ohrozí udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Článek 35

  1. Každý člen Organizace spojených národů může předložit Radě bezpečnosti nebo Valnému shromáždění jakýkoli spor nebo jakoukoli situaci povahy uvedené v článku 34.
  2. Stát, který není členem Organizace spojených národů, může upozornit Radu bezpečnosti nebo Valné shromáždění na jakýkoli spor, jehož je stranou, pokud předem pro účely sporu přijme závazky mírového urovnání stanovené v této Chartě.
  3. Jednání Valného shromáždění v záležitostech, které mu byly předloženy podle tohoto článku, se bude řídit ustanoveními článků 11 a 12.

Článek 36

  1. Rada bezpečnosti může v kterékoli fázi sporu povahy uvedené v článku 33 nebo situace podobné povahy doporučit vhodné postupy nebo metody řešení.
  2. Rada bezpečnosti by měla vzít v úvahu veškeré postupy pro urovnání sporu, které již strany přijaly.
  3. Při vydávání doporučení podle tohoto článku by Rada bezpečnosti měla rovněž zohlednit, že právní spory by měly být stranami zpravidla předkládány Mezinárodnímu soudnímu dvoru v souladu s ustanoveními Statutu Soudu.

Článek 37

  1. Pokud se stranám sporu povahy uvedené v článku 33 nepodaří jej urovnat prostředky uvedenými v tomto článku, postoupí jej Radě bezpečnosti.
  2. Pokud Rada bezpečnosti usoudí, že pokračování sporu skutečně pravděpodobně ohrozí udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, rozhodne, zda podnikne kroky podle článku 36, nebo doporučí takové podmínky urovnání, které považuje za vhodné.

Článek 38

Bez újmy na ustanoveních článků 33 až 37 může Rada bezpečnosti, pokud o to všechny strany sporu požádají, učinit stranám doporučení s cílem mírového urovnání sporu.

Kapitola VII: Opatření týkající se ohrožení míru, narušení míru a útoků

Článek 39

Rada bezpečnosti určí existenci jakékoli hrozby pro mír, narušení míru nebo útoku a vydá doporučení nebo rozhodne, jaká opatření mají být přijata v souladu s články 41 a 42 k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Článek 40

Aby se zabránilo zhoršení situace, může Rada bezpečnosti před vydáním doporučení nebo rozhodnutím o opatřeních stanovených v článku 39 vyzvat zúčastněné strany k dodržování takových prozatímních opatření, která považuje za nezbytná nebo žádoucí. Taková prozatímní opatření nebudou na újmu právům, nárokům ani postavení zúčastněných stran. Rada bezpečnosti řádně zohlední nedodržení těchto prozatímních opatření.

Článek 41

Rada bezpečnosti může rozhodnout, jaká opatření, která nezahrnují použití ozbrojené síly, mají být použita k provedení jejích rozhodnutí, a může vyzvat členy Organizace spojených národů, aby taková opatření uplatnili. Tato opatření mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských vztahů a železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafických, rozhlasových a jiných komunikačních prostředků a přerušení diplomatických vztahů.

Článek 42

Pokud by Rada bezpečnosti usoudila, že opatření stanovená v článku 41 by byla nedostatečná nebo se ukázala jako nedostatečná, může podniknout takové kroky leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké jsou nezbytné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Takové akce mohou zahrnovat demonstrace, blokády a jiné operace leteckých, námořních nebo pozemních sil členů Organizace spojených národů.

Článek 43

  1. Všichni členové Organizace spojených národů se zavazují, že Radě bezpečnosti poskytnou na její žádost a v souladu se zvláštní dohodou nebo dohodami ozbrojené síly, pomoc a zařízení, včetně práva průjezdu, nezbytné k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, aby přispěli k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.
  2. Taková dohoda nebo dohody upravují počet a druhy sil, stupeň jejich připravenosti a obecné umístění a povahu zařízení a pomoci, které mají být poskytnuty.
  3. Dohoda nebo dohody budou sjednány co nejdříve z podnětu Rady bezpečnosti. Budou uzavřeny mezi Radou bezpečnosti a členy nebo mezi Radou bezpečnosti a skupinami členů a podléhají ratifikaci signatářskými státy v souladu s jejich příslušnými ústavními postupy.

Článek 44

Pokud Rada bezpečnosti rozhodne o použití síly, předtím, než vyzve člena, který v ní není zastoupen, aby poskytl ozbrojené síly k plnění závazků převzatých podle článku 43, vyzve tohoto člena, pokud si to přeje, aby se účastnil rozhodování Rady bezpečnosti o nasazení kontingentů ozbrojených sil tohoto člena.

Článek 45

Aby Organizace spojených národů mohla přijmout naléhavá vojenská opatření, budou mít členové okamžitě k dispozici kontingenty národních vzdušných sil pro společnou mezinárodní donucovací akci. Počet a stupeň připravenosti těchto kontingentů a plány jejich společné akce určí v mezích stanovených ve zvláštní dohodě nebo dohodách uvedených v článku 43 Rada bezpečnosti za pomoci Výboru vojenských štábů.

Článek 46

Plány použití ozbrojené síly vypracuje Rada bezpečnosti s pomocí Výboru vojenského štábu.

Článek 47

  1. Bude zřízen Výbor vojenského štábu, který bude radit a pomáhat Radě bezpečnosti ve všech otázkách týkajících se vojenských potřeb Rady bezpečnosti pro udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, použití a velení sil, které jsou jí k dispozici, regulace zbrojení a případného odzbrojení.
  2. Výbor vojenských štábů se skládá z náčelníků štábů stálých členů Rady bezpečnosti nebo jejich zástupců. Každý člen Organizace spojených národů, který není ve Výboru trvale zastoupen, bude Výborem přizván, aby se k jeho činnosti připojil, pokud efektivní plnění jeho povinností vyžaduje účast tohoto člena na jeho práci.
  3. Výbor vojenského štábu bude pod vedením Rady bezpečnosti odpovědný za strategické řízení všech ozbrojených sil, které jsou Radě bezpečnosti svěřeny k dispozici. Otázky týkající se velení těchto sil budou projednány dodatečně.
  4. Výbor vojenského štábu může s povolením Rady bezpečnosti a po konzultaci s příslušnými regionálními orgány zřídit regionální podvýbory.

Článek 48

  1. Činnosti potřebné k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti budou učiněny všemi členy Organizace spojených národů nebo některými z nich, jak Rada bezpečnosti určí.
  2. Taková rozhodnutí budou prováděna členy Organizace spojených národů přímo a prostřednictvím jejich působení v příslušných mezinárodních organizacích, jejichž jsou členy.

Článek 49

Členové Organizace spojených národů si budou vzájemně pomáhat při provádění opatření rozhodnutých Radou bezpečnosti.

Článek 50

Pokud Rada bezpečnosti přijme preventivní nebo donucovací opatření proti kterémukoli státu, má každý jiný stát, ať už je členem Organizace spojených národů či nikoliv, který se ocitne konfrontován se zvláštními hospodářskými problémy vyplývajícími z provádění těchto opatření, právo konzultovat s Radou bezpečnosti řešení těchto problémů.

Článek 51

Nic v této Chartě neomezuje inherentní právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dojde-li k ozbrojenému útoku proti členovi Organizace spojených národů, dokud Rada bezpečnosti nepřijme opatření nezbytná k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření přijatá členy při výkonu tohoto práva na sebeobranu budou okamžitě oznámena Radě bezpečnosti a nijak neovlivní pravomoc a odpovědnost Rady bezpečnosti podle této Charty učinit kdykoli taková opatření, která považuje za nezbytná k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Kapitola VIII: Regionální ujednání

Článek 52

  1. Nic v této Chartě nevylučuje existenci regionálních ujednání nebo agentur pro řešení takových záležitostí týkajících se udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, které jsou vhodné pro regionální činnost, za předpokladu, že tato ujednání nebo agentury a jejich činnost jsou v souladu s cíli a zásadami Organizace spojených národů.
  2. Členové Organizace spojených národů, kteří uzavírají taková ujednání nebo zřizují takové agentury, vynaloží veškeré úsilí k dosažení mírového urovnání místních sporů prostřednictvím takových regionálních ujednání nebo takových regionálních agentur, než je předloží Radě bezpečnosti.
  3. Rada bezpečnosti bude podporovat rozvoj mírového řešení místních sporů prostřednictvím takových regionálních ujednání nebo takovými regionálními agenturami, a to buď z podnětu dotčených států, nebo na doporučení Rady bezpečnosti.
  4. Tento článek nijak neomezuje použití článků 34 a 35.

Článek 53

  1. Rada bezpečnosti v případě potřeby využije takových regionálních ujednání nebo orgánů k donucovacím opatřením v rámci své pravomoci. Žádné donucovací opatření však nesmí být učiněno na základě regionálních ujednání nebo regionálními orgány bez povolení Rady bezpečnosti, s výjimkou opatření proti nepřátelskému státu, jak je definováno v odstavci 2 tohoto článku, stanovených podle článku 107 nebo v regionálních ujednáních namířených proti obnovení agresivní politiky ze strany kteréhokoli takového státu, dokud Organizace nebude na žádost zúčastněných vlád pověřena odpovědností za zabránění další agresi ze strany takového státu.
  2. Pojem nepřátelský stát, jak je použit v odstavci 1 tohoto článku, se vztahuje na jakýkoli stát, který byl během druhé světové války nepřátelem kteréhokoli signatáře této Charty.

Článek 54

Rada bezpečnosti bude neustále plně informována o činnostech prováděných nebo plánovaných v rámci regionálních ujednání nebo regionálních agentur k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Kapitola IX: Mezinárodní hospodářská a sociální spolupráce

Článek 55

S cílem vytvořit podmínky stability a blahobytu, které jsou nezbytné pro mírové a přátelské vztahy mezi národy založené na respektování zásady rovných práv a sebeurčení národů, Organizace spojených národů bude podporovat:

  1. vyšší životní úroveň, plná zaměstnanost a podmínky pro hospodářský a sociální pokrok a rozvoj;
  2. řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, zdravotních a souvisejících problémů a mezinárodní kulturní a vzdělávací spolupráce a
  3. všeobecné respektování a dodržování lidských práv a základních svobod pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství.

Článek 56

Všichni členové se zavazují, že budou ve spolupráci s Organizací podnikat společné i samostatné kroky k dosažení cílů stanovených v článku 55.

Článek 57

  1. Různé specializované organizace zřízené mezivládní dohodou a mající širokou mezinárodní odpovědnost, jak je definována v jejich základních dokumentech, v hospodářské, sociální, kulturní, vzdělávací, zdravotnické a související oblasti, budou uvedeny do vztahu se Spojenými národy v souladu s ustanoveními článku 63.
  2. Takové agentury takto uvedené do vztahu s Organizací spojených národů se dále označují jako specializované agentury.

Článek 58

Organizace vydává doporučení pro koordinaci politik a činností specializovaných organizací.

Článek 59

Organizace v případě potřeby zahájí jednání mezi dotčenými státy o zřízení nových specializovaných agentur potřebných k dosažení cílů stanovených v článku 55.

Článek 60

Odpovědnost za plnění funkcí Organizace stanovených v této kapitole nese Valné shromáždění a z jeho pravomoci Hospodářská a sociální rada, která má za tímto účelem pravomoci stanovené v kapitole X.

Kapitola X: Hospodářská a sociální rada

SLOŽENÍ

Článek 61

  1. Hospodářská a sociální rada se skládá z padesáti čtyř členů Organizace spojených národů volených Valným shromážděním.
  2. S výhradou ustanovení odstavce 3 je každý rok voleno osmnáct členů Hospodářské a sociální rady na funkční období tří let. Odcházející člen je oprávněn k okamžitému znovuzvolení.
  3. Při prvních volbách po zvýšení počtu členů Hospodářské a sociální rady z dvaceti sedmi na padesát čtyři členů bude kromě členů zvolených namísto devíti členů, jejichž funkční období vyprší na konci daného roku, zvoleno dalších dvacet sedm členů. Z těchto dvaceti sedmi dalších členů vyprší funkční období devíti takto zvolených členů na konci jednoho roku a dalších devíti členů na konci dvou let v souladu s ujednáními Valného shromáždění.
  4. Každý člen Hospodářské a sociální rady má jednoho zástupce.

FUNKCE A PRAVOMOCÍ

Článek 62

  1. Hospodářská a sociální rada může vypracovávat nebo iniciovat studie a zprávy týkající se mezinárodních hospodářských, sociálních, kulturních, vzdělávacích, zdravotnických a souvisejících záležitostí a může dávat doporučení týkající se jakýchkoli takových záležitostí Valnému shromáždění, členům Organizace spojených národů a příslušným specializovaným organizacím.
  2. Může vydávat doporučení za účelem podpory respektování a dodržování lidských práv a základních svobod pro všechny.
  3. Může připravovat návrhy úmluv k předložení Valnému shromáždění, pokud jde o záležitosti spadající do jeho pravomoci.
  4. Může svolávat mezinárodní konference v souladu s pravidly stanovenými Organizací spojených národů o záležitostech spadajících do její pravomoci.

Článek 63

  1. Hospodářská a sociální rada může uzavírat dohody s kteroukoli z organizací uvedených v článku 57, které vymezují podmínky, za nichž bude dotyčná organizace uvedena do vztahu se Spojenými národy. Takové dohody podléhají schválení Valným shromážděním.
  2. Může koordinovat činnost specializovaných agentur prostřednictvím konzultací s těmito agenturami a doporučení těmto agenturám a prostřednictvím doporučení Valnému shromáždění a členům Organizace spojených národů.

Článek 64

  1. Hospodářská a sociální rada může podniknout vhodné kroky k získání pravidelných zpráv od specializovaných organizací. Může se dohodnout s členy Organizace spojených národů a se specializovanými organizacemi, aby získala zprávy o krocích učiněných k provedení jejích vlastních doporučení a doporučení Valného shromáždění v záležitostech spadajících do její pravomoci.
  2. Může sdělit svá vyjádření k těmto zprávám Valnému shromáždění.

Článek 65

Hospodářská a sociální rada může poskytovat informace Radě bezpečnosti a na její žádost jí bude pomáhat.

Článek 66

  1. Hospodářská a sociální rada vykonává funkce, které spadají do její pravomoci v souvislosti s prováděním doporučení Valného shromáždění.
  2. Může se souhlasem Valného shromáždění vykonávat služby na žádost členů Organizace spojených národů a na žádost specializovaných organizací.
  3. Bude plnit další funkce, které jsou uvedeny jinde v této Chartě nebo které jí mohou být svěřeny Valným shromážděním.

HLASOVÁNÍ

Článek 67

  1. Každý člen Hospodářské a sociální rady má jeden hlas.
  2. Rozhodnutí Hospodářské a sociální rady se přijímají většinou přítomných a hlasujících členů.

POSTUP

Článek 68

Hospodářská a sociální rada zřizuje komise v hospodářské a sociální oblasti a pro podporu lidských práv a další komise, které mohou být nezbytné pro výkon jejích funkcí.

Článek 69

Hospodářská a sociální rada vyzve kteréhokoli člena Organizace spojených národů, aby se bez hlasovacího práva účastnil jejích jednání o jakékoli záležitosti, která se tohoto člena obzvláště dotýká.

Článek 70

Hospodářská a sociální rada může učinit opatření, aby se zástupci specializovaných organizací účastnili bez hlasovacího práva jejích jednání a jednání komisí, které zřídila, a aby se její zástupci účastnili jednání specializovaných organizací.

Článek 71

Hospodářská a sociální rada může učinit vhodná opatření pro konzultace s nevládními organizacemi, které se zabývají záležitostmi spadajícími do její pravomoci. Taková opatření mohou být učiněna s mezinárodními organizacemi a případně s národními organizacemi po konzultaci s dotyčným členem Organizace spojených národů.

Článek 72

  1. Hospodářská a sociální rada přijme svůj vlastní jednací řád, včetně způsobu volby svého předsedy.
  2. Hospodářská a sociální rada se schází podle potřeby v souladu se svým jednacím řádem, který zahrnuje ustanovení o svolání zasedání na žádost většiny svých členů.

Kapitola XI: Prohlášení o nesamosprávných územích

Článek 73

Členové Organizace spojených národů, kteří nesou nebo přebírají odpovědnost za správu území, jejichž obyvatelé dosud nedosáhli plné míry samosprávy, uznávají zásadu, že zájmy obyvatel těchto území jsou prvořadé, a přijímají jako posvátný úkol povinnost co nejvíce podporovat v rámci systému mezinárodního míru a bezpečnosti zřízeného touto Chartou blahobyt obyvatel těchto území a za tímto účelem:

  1. zajistit s náležitým respektem ke kultuře dotčených národů jejich politický, ekonomický, sociální a vzdělávací pokrok, spravedlivé zacházení s nimi a jejich ochranu před zneužíváním;
  2. rozvíjet samosprávu, brát náležitě ohled na politické aspirace národů a napomáhat jim v postupném rozvoji jejich svobodných politických institucí podle konkrétních okolností každého území a jeho národů a jejich různého stupně rozvoje;
  3. k posílení mezinárodního míru a bezpečnosti;
  4. podporovat konstruktivní rozvojová opatření, povzbuzovat výzkum a spolupracovat mezi sebou navzájem a v případě potřeby i se specializovanými mezinárodními orgány s cílem prakticky dosáhnout sociálních, ekonomických a vědeckých cílů stanovených v tomto článku; a
  5. pravidelně předávat generálnímu tajemníkovi pro informační účely, s výhradou omezení vyžadovaných bezpečnostními a ústavními ohledy, statistické a jiné informace technické povahy týkající se hospodářských, sociálních a vzdělávacích podmínek na územích, za která nesou odpovědnost, s výjimkou území, na která se vztahují kapitoly XII a XIII.

Článek 74

Členové Organizace spojených národů se rovněž dohodli, že jejich politika ve vztahu k územím, na která se tato kapitola vztahuje, stejně jako ve vztahu k jejich metropolitním oblastem, musí být založena na obecné zásadě dobrého sousedství s náležitým přihlédnutím k zájmům a blahobytu zbytku světa v sociálních, ekonomických a obchodních záležitostech.

Kapitola XII: Mezinárodní systém opatrovnictví

Článek 75

Organizace spojených národů zřídí pod svou pravomocí mezinárodní poručenský systém pro správu a dohled nad územími, která mu budou svěřena na základě pozdějších individuálních dohod. Tato území se dále označují jako poručenská území.

Článek 76

Základní cíle systému opatrovnictví, v souladu s cíli Organizace spojených národů stanovenými v článku 1 této Charty, jsou:

  1. k posílení mezinárodního míru a bezpečnosti;
  2. podporovat politický, hospodářský, sociální a vzdělávací pokrok obyvatel svěřeneckých území a jejich postupný rozvoj směrem k samosprávě nebo nezávislosti, jak to odpovídá konkrétním okolnostem každého území a jeho obyvatel a svobodně vyjádřeným přáním dotčených obyvatel a jak to stanoví podmínky každé svěřenecké dohody;
  3. podporovat respektování lidských práv a základních svobod pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství a podporovat uznání vzájemné závislosti národů světa; a
  4. zajistit rovné zacházení v sociálních, hospodářských a obchodních záležitostech pro všechny členy Organizace spojených národů a jejich státní příslušníky, a také rovné zacházení s nimi při výkonu spravedlnosti, aniž by bylo na újmu dosažení výše uvedených cílů a s výhradou ustanovení článku 80.

Článek 77

  1. Systém opatrovnictví se vztahuje na území v následujících kategoriích, která do něj mohou být zařazena prostřednictvím dohod o opatrovnictví:
    1. území nyní držená pod mandátem;
    2. území, která mohou být v důsledku druhé světové války oddělena od nepřátelských států; a
    3. území dobrovolně zařazená do systému státy odpovědnými za jejich správu.
  2. Bude předmětem pozdější dohody, která území z výše uvedených kategorií budou převedena pod systém svěřenectví a za jakých podmínek.

Článek 78

Systém poručenství se nevztahuje na území, která se stala členy Organizace spojených národů, jejichž vztahy jsou založeny na respektování zásady suverénní rovnosti.

Článek 79

Podmínky opatrovnictví pro každé území, které má být podrobeno opatrovnickému systému, včetně jakýchkoli změn nebo doplňků, budou dohodnuty přímo dotčenými státy, včetně povinné moci v případě území držených na základě mandátu členem Organizace spojených národů, a budou schváleny způsobem stanoveným v článcích 83 a 85.

Článek 80

  1. S výjimkou případů, kdy lze v individuálních dohodách o poručenství, uzavřených podle článků 77, 79 a 81, které zařazují každé území do systému poručenství, a dokud nebudou takové dohody uzavřeny, nelze nic v této kapitole vykládat samo o sobě tak, že by jakýmkoli způsobem měnilo práva jakýchkoli států nebo národů nebo ustanovení stávajících mezinárodních listin, jejichž stranami mohou být členové Organizace spojených národů.
  2. Odstavec 1 tohoto článku nelze vykládat jako důvod pro zpoždění nebo odložení jednání a uzavření dohod o zařazení mandátních a jiných území pod systém poručenství, jak je stanoveno v článku 77.

Článek 81

Správcovská dohoda bude v každém případě obsahovat podmínky, za nichž bude svěřenecké území spravováno, a určí orgán, který bude vykonávat správu svěřeneckého území. Takovým orgánem, dále jen „správce“, může být jeden nebo více států nebo samotná Organizace.

Článek 82

V jakékoli svěřenecké dohodě může být určena strategická oblast nebo oblasti, které mohou zahrnovat část nebo celé svěřenecké území, na které se dohoda vztahuje, aniž by byla dotčena jakákoli zvláštní dohoda nebo dohody uzavřené podle článku 43.

Článek 83

  1. Veškeré funkce Organizace spojených národů týkající se strategických oblastí, včetně schvalování podmínek dohod o správě a jejich změn nebo doplnění, vykonává Rada bezpečnosti.
  2. Základní cíle stanovené v článku 76 se vztahují na obyvatele každé strategické oblasti.
  3. Rada bezpečnosti bude s výhradou ustanovení poručenských dohod a bez újmy na bezpečnostních ohledech využívat pomoci Poručenské rady k plnění těch funkcí Organizace spojených národů v rámci poručenského systému, které se týkají politických, hospodářských, sociálních a vzdělávacích záležitostí ve strategických oblastech.

Článek 84

Povinností spravující moci je zajistit, aby svěřenecké území hrálo svou roli v udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Za tímto účelem může spravující moc využívat dobrovolnické síly, zařízení a pomoc ze svěřeneckého území k plnění závazků vůči Radě bezpečnosti, které v tomto ohledu spravující moc převzala, jakož i k místní obraně a udržování práva a pořádku v svěřeneckém území.

Článek 85

  1. Funkce Organizace spojených národů týkající se dohod o správě majetku pro všechny oblasti, které nejsou označeny jako strategické, včetně schvalování podmínek dohod o správě majetku a jejich změn či doplnění, vykonává Valné shromáždění.
  2. Poručenská rada, jednající pod vedením Valného shromáždění, bude Valnému shromáždění nápomocna při výkonu těchto funkcí.

Kapitola XIII: Poručenská rada

SLOŽENÍ

Článek 86

  1. Poručenská rada se skládá z těchto členů Organizace spojených národů:
    1. ti členové spravující svěřenecká území;
    2. ti z členů jmenovitě zmínění v článku 23, kteří nespravují svěřenecká území; a
    3. tolik dalších členů volených Valným shromážděním na tříleté funkční období, kolik je nezbytné k zajištění toho, aby celkový počet členů Poručenecké rady byl rovnoměrně rozdělen mezi ty členy Organizace spojených národů, kteří spravují svěřenecká území, a ty, kteří je nespravují.
  2. Každý člen Správcovské rady určí jednu zvláště kvalifikovanou osobu, která ho v ní bude zastupovat.

FUNKCE A PRAVOMOCÍ

Článek 87

Valné shromáždění a z jeho pravomoci Poručenská rada mohou při výkonu svých funkcí:

  1. projednávat zprávy předložené správním orgánem;
  2. přijímat petice a projednávat je ve spolupráci se správním orgánem;
  3. zajistit pravidelné návštěvy příslušných svěřeneckých území v časech dohodnutých se spravujícím orgánem; a
  4. učinit tyto a další kroky v souladu s podmínkami smluv o správě majetku.

Článek 88

Poručenská rada sestaví dotazník o politickém, hospodářském, sociálním a vzdělanostním pokroku obyvatel každého svěřeneckého území a spravující orgán pro každé svěřenecké území v pravomoci Valného shromáždění předloží Valnému shromáždění na základě tohoto dotazníku výroční zprávu.

HLASOVÁNÍ

Článek 89

  1. Každý člen Správcovské rady má jeden hlas.
  2. Rozhodnutí Správcovské rady se přijímají většinou přítomných a hlasujících členů.

POSTUP

Článek 90

  1. Správcovská rada si přijme svůj vlastní jednací řád, včetně způsobu volby svého předsedy.
  2. Správcovská rada se schází podle potřeby v souladu se svým jednacím řádem, který zahrnuje ustanovení o svolání zasedání na žádost většiny jejích členů.

Článek 91

Poručenská rada v případě potřeby využije pomoci Hospodářské a sociální rady a specializovaných organizací v záležitostech, kterými se tyto organizace zabývají.

Kapitola XIV: Mezinárodní soudní dvůr

Článek 92

Mezinárodní soudní dvůr je hlavním soudním orgánem Organizace spojených národů. Funguje v souladu s připojeným statutem, který je založen na statutu Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti a tvoří nedílnou součást této Charty.

Článek 93

  1. Všichni členové Organizace spojených národů jsou ipso facto stranami Statutu Mezinárodního soudního dvora.
  2. Stát, který není členem Organizace spojených národů, se může stát stranou Statutu Mezinárodního soudního dvora za podmínek, které v každém případě stanoví Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.

Článek 94

  1. Každý člen Organizace spojených národů se zavazuje řídit se rozhodnutím Mezinárodního soudního dvora v každém případě, jehož je stranou.
  2. Pokud kterákoli strana sporu nesplní povinnosti, které jí vyplývají z rozsudku vydaného Soudem, může se druhá strana obrátit na Radu bezpečnosti, která může, pokud to považuje za nezbytné, vydat doporučení nebo rozhodnout o opatřeních, která mají být přijata k provedení rozsudku.

Článek 95

Nic v této Chartě nebrání členům Organizace spojených národů, aby svěřili řešení svých sporů jiným tribunálům na základě dohod již existujících nebo které mohou být uzavřeny v budoucnosti.

Článek 96

  1. Valné shromáždění nebo Rada bezpečnosti mohou požádat Mezinárodní soudní dvůr o poradní stanovisko k jakékoli právní otázce.
  2. Jiné orgány Organizace spojených národů a specializované organizace, které k tomu mohou být kdykoli zmocněny Valným shromážděním, mohou rovněž požádat Soud o poradní stanoviska k právním otázkám, které vznikají v rámci jejich činnosti.

Kapitola XV: Sekretariát

Článek 97

Sekretariát se skládá z generálního tajemníka a takového personálu, jaký Organizace může potřebovat. Generálního tajemníka jmenuje Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. Je hlavním administrativním úředníkem Organizace.

Článek 98

Generální tajemník jedná v této funkci na všech zasedáních Valného shromáždění, Rady bezpečnosti, Hospodářské a sociální rady a Poručenské rady a vykonává další funkce, které mu tyto orgány svěří. Generální tajemník podává Valnému shromáždění výroční zprávu o práci Organizace.

Článek 99

Generální tajemník může upozornit Radu bezpečnosti na jakoukoli záležitost, která by podle jeho názoru mohla ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Článek 100

  1. Při výkonu svých povinností generální tajemník a jeho zaměstnanci nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády ani od jiného orgánu mimo Organizaci. Zdrží se jakéhokoli jednání, které by mohlo ovlivnit jejich postavení mezinárodních úředníků odpovědných pouze Organizaci.
  2. Každý člen Organizace spojených národů se zavazuje respektovat výlučně mezinárodní charakter odpovědností generálního tajemníka a jeho personálu a nesnažit se je ovlivňovat při plnění jejich povinností.

Článek 101

  1. Zaměstnance jmenuje generální tajemník podle předpisů stanovených Valným shromážděním.
  2. Příslušní zaměstnanci budou trvale přiděleni Hospodářské a sociální radě, Poručenecké radě a podle potřeby i dalším orgánům Organizace spojených národů. Tito zaměstnanci budou tvořit součást sekretariátu.
  3. Prvořadým hlediskem při zaměstnávání zaměstnanců a při určování pracovních podmínek bude nutnost zajistit nejvyšší standardy efektivity, kompetence a integrity. Náležitá pozornost bude věnována důležitosti náboru zaměstnanců na co nejširším geografickém základě.

Kapitola XVI: Různá ustanovení

Článek 102

  1. Každá smlouva a každá mezinárodní dohoda uzavřená kterýmkoli členem Organizace spojených národů po vstupu této Charty v platnost bude co nejdříve zaregistrována u sekretariátu a jím zveřejněna.
  2. Žádná strana takové smlouvy nebo mezinárodní dohody, která nebyla registrována v souladu s ustanoveními odstavce 1 tohoto článku, se nemůže této smlouvy nebo dohody dovolávat před žádným orgánem Organizace spojených národů.

Článek 103

V případě rozporu mezi závazky členů Organizace spojených národů podle této Charty a jejich závazky podle jakékoli jiné mezinárodní dohody mají přednost jejich závazky podle této Charty.

Článek 104

Organizace požívá na území každého ze svých členů takovou právní způsobilost, která je nezbytná pro výkon jejích funkcí a plnění jejích cílů.

Článek 105

  1. Organizace požívá na území každého ze svých členů takových výsad a imunit, které jsou nezbytné pro plnění jejích cílů.
  2. Zástupci členů Organizace spojených národů a úředníci Organizace požívají obdobně takových výsad a imunit, které jsou nezbytné pro nezávislý výkon jejich funkcí v souvislosti s Organizací.
  3. Valné shromáždění může vydávat doporučení za účelem stanovení podrobností použití odstavců 1 a 2 tohoto článku nebo může za tímto účelem navrhovat členům Organizace spojených národů úmluvy.

Kapitola XVII: Přechodná bezpečnostní opatření

Článek 106

Do doby, než vstoupí v platnost zvláštní dohody uvedené v článku 43, které podle názoru Rady bezpečnosti umožňují zahájení výkonu jejích povinností podle článku 42, budou strany Čtyřnárodní deklarace, podepsané v Moskvě dne 30. října 1943, a Francie, v souladu s ustanoveními odstavce 5 této deklarace vzájemně a podle potřeby i s ostatními členy Spojených národů konzultovat takové společné kroky jménem Organizace, které mohou být nezbytné k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Článek 107

Nic v této Chartě nezneplatňuje ani nebrání krokům učiněným nebo povoleným v důsledku této války vládami odpovědnými za takové kroky vůči kterémukoli státu, který byl během druhé světové války nepřítelem kteréhokoli signatáře této Charty.

Kapitola XVIII: Změny

Článek 108

Změny této Charty nabudou platnosti pro všechny členy Organizace spojených národů, jakmile budou přijaty dvoutřetinovou většinou hlasů členů Valného shromáždění a ratifikovány v souladu s jejich příslušnými ústavními postupy dvěma třetinami členů Organizace spojených národů, včetně všech stálých členů Rady bezpečnosti.

Článek 109

  1. Valná konference členů Organizace spojených národů za účelem revize této Charty se může konat v den a na místě, které určí dvoutřetinová většina hlasů členů Valného shromáždění a hlasy kterýchkoli devíti členů Rady bezpečnosti. Každý člen Organizace spojených národů má na konferenci jeden hlas.
  2. Jakákoli změna této Charty doporučená dvoutřetinovou většinou hlasů konference nabude účinnosti, jakmile ji ratifikují v souladu s jejich příslušnými ústavními postupy dvě třetiny členů Organizace spojených národů, včetně všech stálých členů Rady bezpečnosti.
  3. Pokud se taková konference nekoná před desátým výročním zasedáním Valného shromáždění po vstupu této Charty v platnost, návrh na svolání takové konference se zařadí na program tohoto zasedání Valného shromáždění a konference se koná, pokud tak rozhodne většina hlasů členů Valného shromáždění a hlasy sedmi členů Rady bezpečnosti.

Kapitola XIX: Ratifikace a podpis

Článek 110

  1. Tato Charta bude ratifikována signatářskými státy v souladu s jejich příslušnými ústavními postupy.
  2. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Spojených států amerických, která o každém uložení uvědomí všechny signatářské státy, jakož i generálního tajemníka Organizace, jakmile bude jmenován.
  3. Tato Charta vstoupí v platnost po uložení ratifikačních listin Čínskou republikou, Francií, Svazem sovětských socialistických republik, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Spojenými státy americkými a většinou ostatních signatářských států. Vláda Spojených států amerických poté vypracuje protokol o uložených ratifikacích a zašle jeho kopie všem signatářským státům.
  4. Státy, které podepsaly tuto Chartu a ratifikují ji po jejím vstupu v platnost, se stanou původními členy Organizace spojených národů dnem uložení svých příslušných ratifikačních listin.

Článek 111

Tato Charta, jejíž čínské, francouzské, ruské, anglické a španělské znění jsou stejně autentická, zůstane uložena v archivu vlády Spojených států amerických. Její řádně ověřené kopie budou touto vládou předány vládám ostatních signatářských států.

Na víru čehož podepsali zástupci vlád Spojených národů tuto Chartu. Dáno ve městě San Franciscu dne dvacátého šestého června roku tisíc devět set čtyřicet pět.


Poznámka ke změnám článků 23, 27, 61 a 109

Změny článků 23, 27 a 61 Charty byly přijaty Valným shromážděním dne 17. prosince 1963 a vstoupily v platnost dne 31. srpna 1965. Další změna článku 61 byla přijata Valným shromážděním dne 20. prosince 1971 a vstoupila v platnost dne 24. září 1973. Změna článku 109, přijatá Valným shromážděním dne 20. prosince 1965, vstoupila v platnost dne 12. června 1968.

Změna článku 23 rozšiřuje počet členů Rady bezpečnosti z jedenácti na patnáct. Změněný článek 27 stanoví, že rozhodnutí Rady bezpečnosti v procedurálních záležitostech se přijímají kladným hlasováním devíti členů (dříve sedmi) a ve všech ostatních záležitostech kladným hlasováním devíti členů (dříve sedmi), včetně souhlasných hlasů pěti stálých členů Rady bezpečnosti.

Změna článku 61, která vstoupila v platnost 31. srpna 1965, rozšířila počet členů Hospodářské a sociální rady z osmnácti na dvacet sedm. Následná změna tohoto článku, která vstoupila v platnost 24. září 1973, dále zvýšila počet členů Rady z dvaceti sedmi na padesát čtyři.

Změna článku 109, která se týká prvního odstavce uvedeného článku, stanoví, že Valná konference členských států za účelem revize Charty se může konat v den a na místě, které určí dvoutřetinová většina hlasů členů Valného shromáždění a hlas devíti (dříve sedmi) členů Rady bezpečnosti. Odstavec 3 článku 109, který se zabývá projednáváním možné revizní konference během desátého řádného zasedání Valného shromáždění, byl zachován v původní podobě, pokud jde o „hlas sedmi členů Rady bezpečnosti“, přičemž o tomto odstavci se v roce 1955 rozhodlo Valné shromáždění na svém desátém řádném zasedání a Rada bezpečnosti.

← Všechny články